Co jste nevěděli o Propolisu

Název Propolis pochází z řečtiny a vznikl spojením slov pro-před a polis-město. Tento produkt je často označován také jako včelí tmel.

Dnešní moderní doba sebou přinesla spěch a přetechnizovaní. Snad proto se člověk tak rád vrací k přírodě a jejím produktům. Po medu je druhým nejznámějším a nejpoužívanějším produktem včel. V lidovém léčitelství je užíván po mnoho staletí. Propolis je přírodní látka, kterou rostlina vylučuje a potahuje jí své zranitelné části (mladé výhonky, pupeny květů, listy) a tím se chrání před přírodními úkazy jako je vítr, voda vysušení, ale i před mechanickým poškozením a škůdci.

Čerstvě nanesený propolis je tuhá masa. Barva je závislá na místě kde byla tmelová pryskyřice sbírána, ale také na stáří. Může být barvy hnědé, která přechází do červené, ale i někdy až černé nebo zelenavé. Chuť je terpentýnově hořká, vůně příjemně jemná - připomínající vanilin.

Prostředí v úlu je ideální pro rozšíření infekce, je zde stálá tma a vysoká vzdušná vlhkost. V letních měsících i poměrně i vysoká teplota. Včely původně žily samotářsky, ale v momentě, kdy se začaly sdružovat do větších společenství, bylo pro ně nutné zajistit si ochranu před infekcemi. Pokud by chytla jedna včela infekci, mohla by se velmi rychle rozšířit do celého společenství. Propolis pomáhá vytvořit v úlu sterilní prostředí a patřičnou ochranu před infekcemi. Tato skutečnost byla dokázána bakteriologickými rozbory tohoto prostředí. Proto včely začaly využívat propolis, který získávají z pupenů stromů a rostlin produkujících pryskyřičné látky. Tuto pryskyřici dále zpracovávají a přidávají k ní vlastní biologické látky (výměšky hlavových žláz). V úlech ji využívají jako stavební a ochranný materiál. Tmelem utěsňují vzniklé štěrbiny ve stěnách úlu, lepí rámky, vystýlají a vyztužují buňky plástů, upravují velikost česna –vletový otvor a obalují cizorodé předměty (např. těla uhynulých živočichů). Včely bohatě tmelí svá obydlí převážně na podzim, aby v zimním období snížily tepelné ztráty.

Získání propolisu ze včelstev je poměrně pracné. Seškrabává se ze stropu úlu a z rámků. Propolis je významně obsažen i ve voskových víčkách, jimiž včely uzavírají medové buňky a proto se med i přes dlouhé skladování nezkazí. Mnohem více propolisu je možno vytěžit pomocí speciálních pomůcek. Proto se do úlu vkládají rošty nebo síta. Nejkvalitnější propolis se dá sklidit v létě, po skončení hlavní snůšky. Od jednoho včelstva se dá získat 50 - 100 g propolisu za sezónu. Po zatmelení se rošty či síta zchladí nebo zmrazí. Tím, že propolis ztvrdne a zkřehne je jeho oškrábání snadnější. Získaný suroví propolis se musí očistit od nečistot a vosku. Propolis by se neměl čistit plavením ve vodě ani přetavovat, neboť dochází ke ztrátám látek obsažených v propolisu.

Měl by se skladovat na chladném a tmavém místě v dobře uzavřených nádobách, plastických sáčcích apod. Pokud je správně skladován udrží si propolis účinnost až 5 let. Nejvíce účinný je surový propolis, který je uchován ve vzduchotěsném prostředí.

Historie propolisu

Léčivé vlastnosti propolisu byly plně známé již ve Starověku. V Egyptě kněží používali tuto látku k mumifikování vysoce postavených mrtvých. Také Řekové znali tento produkt včel a byli obeznámeni tím, že se této přírodní látce ve vztahu ke zdravému životu včel přikládá velký význam. Řecký filosof Aristoteles postavil průhlednou boudu (úl), aby mohl lépe pozorovat činnost včel. Tyto se ale nechtěli jen tak lehce vzdát svého tajemství a pokryly průhlednou stěnu temně zbarvenou substancí (pravděpodobně propolisem). Daný jev poté písemně zdokumentoval. V době Napoleonova tažení Evropou se zase propolis využíval při ošetřování ran.

Složení propolisu

Složení je závislé na jeho původu, a proto je značně proměnlivé. V propolisu z některých oblastí mohou být dokonce obsaženy nežádoucí látky, např. dehet. Souhrnně bylo v propolisu prokázáno na 120 až 140 různých rostlinných látek, které ale nemusí být současně zastoupeny. Přesný vznik propolisu je předmětem neustálého výzkumu.

Orientačně se skládá z následujících substancí:

• pryskyřice 50 – 60%
• včelí vosk 30 %
• tříslovina 12 - 40 %
• makro a mikroprvky z popela 18 – 20 %
• balzámy a éterické oleje 10 %
• mechanické příměsi a pyl 5%

Vedle těchto základních složek obsahuje propolis:

• skořicový alkohol, kyselinu skořicovou
• vitamíny - B1 (thiamin), vitamin PP (kyselina nikotinová), provitam A
• minerální látky - železo, hliník, vápník, křemík, mangan a jiné
• v propolisu se taktéž mohou vyskytovat flavonoidy, které jsou zodpovědné za posílení imunity. Díky tomu je propolis účinný v boji s bakteriemi, plísněmi či viry.
• antibakteriální účinek propolisu zajišťuje kyselina ferulová.

Poslední výzkumy a nejnovější výrobky z propolisu slibují, že odstranění esterů kyseliny kávové z propolisu by jej zbavilo látek, které způsobují jeho alergický účinek.

Při teplotách pod 15°C je tvrdý a křehký, přes 30°C je měkký, pryskyřicové konzistence. Bod tání je proměnlivý v závislosti na rostlinném původu a pohybuje se v rozmezí 70 °C až 100 °C; avšak vždy vyšší než bod tání vosku.

Propolis je ve vodě téměř nerozpustný. Naproti tomu se velmi dobře rozpouští v tuk rozpouštějících rozpouštědlech (aceton nebo chloroform – pro člověka těžko snesitelný). Jestliže chceme vyrábět propolisový roztok ve formě tinktury pro lidskou spotřebu, pak se nejlépe k tomu hodí etylalkohol v 70% koncentraci.

Využití propolisu

Propolis by se dal nazvat „všelékem“. Není téměř onemocnění či poranění, u kterého by propolis nedokázal projevit své pozitivní vlastnosti a účinky. Propolis dokonale desinfikuje, ničí nebo brzdí růst většiny bakterií, virů, kvasinek a plísní. Místně tlumí bolest, má hojivé a regenerační účinky. Je velmi vhodný nejen k léčení onemoc¬nění, ale i k jejímu předcházení. Podporuje, posiluje a povzbuzuje imunitní systém člověka. Propolis se velmi dobře kombinuje také s medicínskými antibiotiky, zvyšuje jejich účinnost a současně zmírňuje jejich vedlejší účinky. Vůči propolisu není zatím rezistentní žádný bakteriální kmen. Je biologicky neškodný a v běžném dávkování je prakticky netoxický, takže bez vedlejších účinků může být užíván dlouhodobě.

Propolis se používá:

• ve formě tinktur, mastí, výluhů, extraktů nebo zásypů, ale také v podobě čípků (hemeroidy) nebo tablet (prevence chřipky, paradentóza – často obohacené o vitamín C )
• ve včelařství
• v kosmetickém průmyslu – výroba krémů, pleťových vod, šampónů a vlasových kůr, mýdla, sprejů
• v terapeutickém průmyslu – v lidské i veterinární medicíně
• při výrobě hudebních nástrojů a restaurátorství – lakování
• v potravinářském průmyslu – v Japonsku využíván ke konzervaci potravin např. hluboce zmražených ryb
• při výrobě amuletů
• ve veterinární medicíně

Nemoci možno léčitelné propolisem:

(doporučujeme: dané užití lépe konzultovat s lékařem nebo lékárníkem)

• bolest hlavy, migrény, bolest uší
• nachlazení, chřipka, hnisavá angína, zápal plic
• zánět horních cest dýchacích a průdušek, onemocnění mandlí
• průjmová onemocnění, infekce močových cest, plynatost střev
• poruchy krevního oběhu (snížení krevního tlaku)
• skleróza
• ruší účinek některých toxických látek
• kožní lékařství – hojení ran a kůže, bradavice, ekzémy, chronické ekzémy, vyrážky, plísně
• pedikúra – ošetření hyperkeratózy, suchá pokožka, popraskané paty, kuří oka, mozoly, otlaky
• bolest a zánět kloubů
• lokální anestezie
• zabránění proleženin
• při ozařování tlumí nežádoucí účinky
• urychlení epitelizace kůže po popáleninách
• hojení operačních ran ve všeobecné, abdominální a gynekologické chirurgii
• stomatologie - při bolestech zubů, paradentóza, léčba vředů, mykózy, zánět dutiny ústní
• gynekologie – regulace menstruace a tlumení bolesti, záněty, obtíže v přechodu
• urologie - zánět močové trubice, zánět ledvin, léčba prostaty

Propolis má své léčebné použití také v neurologii, parazitologii, onkologii, endokrinologii, gerontologii a fyziatrii.

Snášenlivost na propolis

Při menších poraněních či obtížích je možno propolis použít zevně i bez konzultace s lékařem. Je však třeba pamatovat na to, že každé použití propolisu je spojené s rizikem alergie. I když takové případy jsou řídké, přesto jsou možné.

Použití propolisu vnitřně, může u člověka alergického na propolis vyvolat krvácení z ledvin a močového měchýře. Dosud není známo, jak propolis v lidském těle účinkuje.

Alergii na propolis zjistíme nanesením slabé vrstvy propolisu ve formě tinktury nebo masti na kůži (dlaňová strana zápěstí). Tento test opakujeme po dva dny, a pokud nedojde k reakci - zčervenání kůže, pupínky, svědění, otok, můžou se výrobky z propolisu užívat.

Případné nežádoucí účinky konzultujte s lékařem.

Propolis a jeho budoucnost

Zvláště dobrá snášenlivost u většiny lidí a široké spektrum prokazatelných léčebných vlastností dělají z propolisu výjimečně mocnou přirozenou látku s neomezenými možnostmi použití. Přesto nebude propolis pro nejbližší dobu představovat léčivo budoucnosti. Problém je v tom, že propolis neodpovídá přísným požadavkům léčebného prostředku. Od moderního léčiva je vyžadována jednoznačná standardizace, což u propolisu není možné z důvodu proměnlivosti jeho složení. Prozatím je používán a brán v úvahu jen jako domácí nebo přírodní léčivo. 

Budeme doufat, že vědecká bádání a klinické studie pomohou odhalit skrytá tajemství tohoto prastarého přírodního léčiva.